Jako každoročně, i letos jsme s mým taťkou vyrazili na Výstavu koní do Lysé nad Labem. Každý koňák a snad i nekoňák musí tuhle akci znát, a kdo se tam ještě nebyl podívat, je ochuzen o skvělé a krásné zážitky...

Původně jsme měli vyrazit spolu s Álou (maká na Statku u Škodů) a Štěpulí (vlastní Chexy's farm). Alík se nakonec rozhodla, že dorazí na výstaviště až odpoledne s holkama, a Štěpka nejela z osobích důvodů. Takže jsme vyráželi sami, ale i tak jsme si to užili. Je vidět, že jsem tatíka nakazila koňáckou nemocí :)) Procházeli jsme obchůdky a stáje zhruba tři hodinky, přemýšleli co koupit a co zase nepořídit. Když jsem doma sčítala, co všechno chci, dostala jsem se na docela vysokou částku a ve finále jsem tam utratila s bídou dvě stovky za tušírku a třásňičky :)) I z takovýhle drobností má ale člověk radost :) Co mě teda v Lysý zarazilo bylo to, že těch obchůdku s koňskýma potřebama tam bylo stráášně málo. Když si vzpomenu na tuhle výstavu asi před třema rokama, bylo tam tolik krámků, že se člověk nemohl pomalu ani otočit, loni to bylo o něco horší, ale pořád to šlo a letos? Ticho po pěšině. Místo všude kam se podíváš, a sem tam nějaké ty jezdecké potřeby. No..na druhou stranu jsme se aspoň neztráceli a věděli, kde jsme co viděli. Takže jsme několikrát vraceli k sedlářství Westman obdivovat krásná westernová sedla, hlavně Wade, a taky k Pintovi, který tam měl na prodej Californii :) Jenže LaFi je prostě prcek, ty sedla by mu byla stejně dlouhá :/

Kolem půl 2 jsme šli hledat nějaké místo, abysme měli dobrý výhled na kolbiště, kde se konal odpolední program. No, nějakou skulinku na tribunce jsme sice našli, ovšem nic moc. Ono, když si před vás stoupne kluk co měří aspoň dva metry, těžko něco vidíte s výškou 150cm :D Sem tam jsem něco zahlídla mezírkou mezi hlavama přede mnou, alespoň něco. No a vzhledem k tomu, že jste pomalu celý den na nohách, a teď tam stojíte a koukáte, ozvou se záda. Mě se teda hlásili docela dost.. Takže když na scénu přijelo třeba vozatajství, prostě jsem si s bílejma kalhotama kecla na zem, a doufala že mě nikdo nezašlápne :)) Ale čím víc se blížil program ke konci, tím víc místa bylo kolem nás :) Takže jsme se pak přemisťovali o metr tam, a o metr vedle a přece jenom viděli na kolbiště dost dobře :) Jmenovat tady, co všechno se tam objevilo a jaké to bylo, nemá nejmenší smysl, pořádně si všechno ani nepamatuju, ukázek tam bylo dost a dost :) Některé byly dost podobné těm z předchozích let, ale rok je dlouhá doba, takže se na to člověk rád koukne. Barokní ježdění, vozíky tažené beganama a norikama a v neposlední řadě tažené i mini-horsama :)) Tam bylo dobře vidět, že na velikosti nezáleží a že i koník co má pod metr v kohoutku dokáže pořádně zabrat :) Horsemanship u kterého jsme se docela nasmáli, když se dva koníci nechtěli nechat chytit, ale i přesto vystoupení stálo za to - až jednou dokážu s Fífou takhle komunikovat, budu si pískat a vyrobím si vlastnoruční medaili :) Westernové disciplíny - trail, western pleasure a showmanship at halter, to každý westerňák zná a rád se koukne na americká plemena v akci :) Kdybych si z nich měla vybrat, jednoznačně by to vyhrála mladá kobylka black-overo :) Byla bezkonkurenční. K vidění byli i kasakadérské kousky s ohněm, pálili tam seno polité benzinem, takže jsme domů jeli značně vyuzený, ale podívaná to byla moc pěkná. Pak přišlo na řadu číslo s poníkama, kteří nám předvedli jak vypadá koňská školička v první třídě. Matematika (opravdu nevím, jak toho koně naučili počítat :)), tělocvik, ranní vstávání do školy a mnoho dalšího. U toho jsme se opravdu dost pobavili, dělají s těma prckama fakt super věci :) Na koho jsem se těšila byla Vendula se svým fríským hřebcem, a opět nezklamala. Určitě si s ním musela dát hodně práce, aby dokázali to všechno, co nám předvedli. Stejně jako lidé, co předváděli drezurní ukázky. I voltiž měla svoje kouzlo. Co oni na těch koních dokážou, to jeden žasne :) No a úplně na konec byla na programu prohlídka Jack Russel teriérů, ty jsme zahlídli jen chvilku a razili dom. Cestou jsme to vzali zase přes obchůdky, abysme se pokochali krásou westernových sedel a jelo se...

Než jsme dojeli domů, stavili jsme se na otočku za Fífou, zkusili mu třásničky (dobrejch pět minut nám trvalo, než jsme přišli jak to řádně funguje - to jsou ty jejich novoty se zapínáním :)), pomuchlali se sním a pokračovali směrem k domovu. Tam jsem nelenila a napsala do sedlářství, jestli mi ušijí sedlo na míru :) Joo, jsem blázen a nedoplatím se..:) Taky jsem si napsala do jednoho shopu, jestli mi ušijí na míru chapsy :) Tak jsem se konečně dokopala k věcem, který chci už hoodně dlouho:)

Foteček mám hrozně málo, některý i dost nekvalitní.. Foťák nám nějak blbnul, takže to nebylo moc jednoduchý, a stejně jsem fotila jen ve stájích a něco málo i venku. Až někde objevím fotky z odpoledního programu, hodím sem odkaz, ať se můžete kouknout, jak to asi tak probíhalo :)