2018
Leden
Vzpomínáte si na toho bígla, o kterém bylo už napsáno několik příspěvků a který mi už přes 13 let ničí život? Tak nám už úplně ohluchnul. Takže kdykoliv ho potřebujete probudit -
např. pro to, že má jít čůrat nebo pro to, aby vám udělal aspoň mikroskopický místečko v posteli - tak se chudák fakt dost lekne. Jediná věc, která ho spolehlivě vzbudí, aniž by vyskakoval metr do stropu, je čerstvá šunka vlající mu před čumákem. No ale abych se dostala k jádru bígla. To úplně nejvíc nejlepší na tom je, že se můžu cpát chipsama a čokoládou horem dolem, aniž by mi u toho bígl slintal na ponožku. Můžete si šustit jak chcete, můžete si chroupat jakkoliv nahlas chcete, bíglovi je to fuk, protože nemá tucha, že máte něco dobrýho! Je to božíííí!
Když máte kolegu pitomce a kolegyni, která to všechno ještě k tomu fotí! Tohle je jasnej důkaz šikany!!!
Napadl sníh. Debaty o politice ustupují do pozadí, nastupuje éra skupinových diskuzí o tom, zda dnes někdo potkal silničáře a o tom, že jsou vlastně stejně úplně k ničemu, protože když solej, tak je to špatně, když nesolej, tak je to špatně, když pluhujou, je to špatně, když nepluhujou, je to špatně apod. Nezapomeňte na hlášku: "Zrovna jsem dva potkal se zvednutou radlicí, nechápu, proč ji nemůžou dementi dát dolů, tohle je fakt na hovno!"
Víte, jak se to říká... Jakej pán, takovej pes... Ukaž mi tvého koně a já ti řeknu, jaký jsi atd. atd. Že je Lafi stejnej paličák jako já, víme. Že je stejná trubka jako já, že je nenažranej, občas mu to moc nemyslí a dost často je na zabití - opět stejně jako já, to taky víme. Že je vtipnej a já taky, to je jasná věc. Ale nenapadlo by mě, že se bude opičit ve všem.
Každý léto pyšně vystavuju svoje nohy, na kterých je všehovšudy 10 chlupů, který si přes zimu obvykle stihnu i pojmenovat. Je to docela výhra, občas vidím svoje kámošky v zimě omylem v kalhotách a tu kožešinu by jim medvěd záviděl, fakt. No a teď v zimě najednou koukám - Lafinovy nohy - taky bez chlupů. Ne teda úplně, to zas jako ne... ale zkrátka jako dost. Verdikt - plesnivej kůň. Na ňákejch bajvoko 90% plíseň nepřenosná na člověka. Ale nikdy nevíš. Tak se pro jistotu drbu úplně všude. Jak ďas.
Jo, a dostali jsme na to šampon. Že jako máme omejvat a šamponovat všechny !4! (slovy čtyři) nohy! Tato akce bude probíhat každé pondělí a čtvrtek (nebo pátek) v Alšovicích v naší stáji. Vstupné dobrovolné, ale prosím, hlaste se mi předem.
Ten pocit, když se kámošky zeptáte, jestli nezajdete zapařit a ona vám pošle odkaz na Zagorku se slovy: "Beru babičku, jdeš taky?"
Únor
Tak jsem si bláhově myslela, jak oslavím narozky ve velkým stylu, že se fakt po dlouhý době pořádně zruším a zapařim a tak. No tak, zrušená jsem dokonale, pařim se pod dekou a společnost mi dělá nesčetně kámošů bacilů. Takhle velkou party s takovou návštěvností jsem teda nečekala…
Jsem dnes přijela od koní a pracně zaparkovala auto na své místo (poměry na obrázku nejsou úplně přesné, na zaparkování mám mnohem míň místa, ale zvládám to celkem dobře, na ženskou...) Vystoupím z auta a koukám... na silnici klikatá cestička. Říkám si, že mi třeba něco teče z auta a tak následuju klikatou cestičku. Nikam pod auto nevede. Hmm, tak to asi teče z jinýho auta. Tak asi taky ne, a hlavně - takhle klikatě? Třeba někdo někoho zabil a táhnul ho tudy... No ani to mi úplně nesedí. Následuju klikatou cestičku směrem k domu. Končí u popelnice, přímo pod okapem. Ani já nejsem tak blbá, abych si myslela, že voda z okapu pak teče do kopečka a takhle klikatě. To mě jako fakt nenapadlo. Koukám na cestičku... vypadá jako graf z ekg.. že by znamení, že mě brzo klepne? Lehce zmatená jdu domů. Rozhodnutá, že řeknu ségře, ať se na tu záhadu pak podívá, až půjde se psem.
Já: "Ségra, vidělas tu divnou klikatou čáru před barákem?"
Ségra se začne smát: "Jo.. viděla... tu tam udělal Mates, když chcal." :D :D
Já po půl hodině: "A proč si ho nenechala v klidu vychcat na jednom místě?"
Ségra: "No on začal hned u baráku, tak jsem ho chtěla odtáhnout za zábradlí na sníh, ale on se rozhod, že půjde na druhou stranu a když jsem se otočila, tak už měl za sebou tuhletu šňůru...."
Přečtěte si odeslané SMS z přiloženého obrázku. Vysvětlení pod obrázkem...
A jak to vlastně bylo? Ukrojenou kefírovou buchtu jsem dala do kelímku a odnesla si ji k sobě do pokoje. Kelímek jsem odložila vedle postele. Za chvíli jsem si všimla kočky, která mi lízala buchtu. Stěžuju si ségře po SMS. Pak mi dochází, že to zní trochu divně... Zkrátka a dobře chci, abyste věděli, že kočka mi sice olízala buchtu, ale tu upečenou, vytaženou z trouby, tu kefírovou, takovou tu z mouky a mlíka a ne z masa a..... Chápete, ne?
Já - za týden marodění v posteli jsem za pomoci sušenek, brambůrek a čokolády přibrala 3 kg. Na základě toho mi vyrostly prsa. Fakt. Vy to nepoznáte, ale pro mě je důležitej každej centimetr.
Já: "Tyjo, si na ty kozy furt ňák nemůžu zvyknout. Se mi už nevejdou do ruky. Do těch mejch malejch tlapiček."
Ségra: "No do těch se ti nevejde ani zadek."
Já: "Tak ten už se nevejde ani do mejch kalhot..."
Bohužel, ty 3 kg se musely nějak rozmístit....
Já: "Babi, myslíš, že mám větší prdel?"
Babička: "No to jako určitě máš."
Já: "Co?"
Babička: "No máš pořádnou prdel teďka."
Já: "Hm, tak dík."
Tak mě dnes moje Máňa nechala ve štychu... Stavila jsem se na pumpě natankovat - přijedu, vylezu, otevřu nádrž, natankuju, zavřu nádrž, zaplatím, sednu do auta, startuju, startuju, startuju, pořád staruju, znova to zkouším.... a nic. Nejsem žádnej stresař, já vím, že tohle Fapfap občas dělá - sice její smysl pro humor moc nechápu, ale budiž. Takže tam sedím v autě, který nejde nastartovat, za mnou takovej dědula, já rudá až na prdeli, protože už v tu chvíli vím, že musím vylízt a to auto odtlačit. Auto váží asi tunu, já po přibrání pořád "jenom" 49kg, v nouzi to odtlačím, ale ve stresu z děduly, co kroutí hlavou, jakože jsem asi úplně blbá (tak ty vole, já prostě nemám na novou káru, holt jezdím ve vraku, co si ze mě občas dělá prdel) mi to moc nejde. Takže mi jde děda pomoct. Stresím znovu, protože brzdit bez posilovače není žádná sranda. Nakonec je auto odstavený a já přemýšlím, jestli nastartovat. Protože co si ten dědula bude asi myslet, když jen co mě odtlačí, tak auto jako zázrakem funguje? Po chvíli dlabu na to, co si děda myslí, startuju a odjíždím. Tak jestli jste to dočetli až sem, může mi někdo sakra říct, co je to za technickou závadu, že se opraví odtlačením auta o pár metru dál?
Ach ty moje sestřičky milované...
Ségra junior při hraní černého petra: "Tak...a kdo vyhraje, tak ten je vítěz!"
No, kdo by to byl řekl, že? :o)))
.....
Poté koukáme na neuvěřitelně napínavý díl Šmoulů. Gargamel se koupe se svojí kočkou ve vaně.
Ségra junior: "Já mám taky takovou kočku!"
Ségra senior: "No, to máš... Izrael se jmenuje."
Co na to říct... Pohádka, kde spřádají pekelné plány Gargamel s Izraelem, tak najednou získává úplně jiný rozměr....
Březen
Milé děti, povíme si krátkou pohádku, chcete?
Baštila Janička rohlíček, rozpad se jí zoubeček!
Však jsem letos byla u zubaře jenom dvakrát - jednou v lednu, podruhé v únoru. A jsem objednaná až na duben. Přece nenechám březen ošizenej, aby mu to bylo líto!
Označeni v příspěvku - Patrik Banga a Věra Hujerová: Mám tři dotazy.
1) Co jste dělali včera po 23h?
2) Kdy naposledy někdo z vás viděl moji kočku?
3) KDO Z VÁS ZAVŘEL KOČKU NA CELOU NOC NA CHODBĚ???
Přiznání beru jako polehčující okolnost. Jednalo-li se o úmysl, postoupím tento přečin vyšším instancím. Tato událost notně otřásla psychickým zdravím oběti, málem ji vypadly oči z důlku, jak je měla strachem vykulený. V případě, že se jednalo pouze o nedbalost, bude kapsička nebo konzervička Brit Care dostatečnou kompenzací.
Jak jsem dnes již avizovala, byli jsme na výletě v Jičíně. Cílem návštěvy bylo dozvědět se něco nového v systému učení koní, zkouknout ukázky, pokecat, podiskutovat, apod.... No... co říct... všechny informace zmizely v časoprostoru ve chvíli, kdy někdo řekl "ten bavorák u brány...." (pozn. red. "ten bavorák", kterého jsem si nevšimla, protože jsem se při průjezdu bránou soustředila na to, abych ji nevzala sebou, čímž jsem nesledovala okolí, což byla zásadní chyba!!!). Toho bavoráka jsem si pak byla prohlédnout a poslechnout zblízka áááá.... dost hustý! Přemýšlení nad tím "jak udělám z Lafiho cirkusového koně" vystřídalo přemýšlení nad tím, zda je lepší výše zmiňované auto ukrást, vykrást banku a auto pod palbou výhružek zakoupit od majitele nebo se nechat adoptovat a počkat na dědické řízení. Konečné resumé ještě nepadlo.
Dnes v práci... procházím skladem, na zemi leží digitální váha pro kontrolu váhy balíku. Jen tak, vlastně ani nevím proč, stoupám na váhu. 52,5 kg!!!!!! Jdu do kanclu a šéfovi oznamuji:
"Ta váha ve skladě blbě váží, je rozbitá. Kupte si novou, fakt."
Osazenstvo kanclu se mi směje.
Přijdu domů, oznamuju to ségře a babi, že prostě jsme asi chudá firma, nemáme na pořádnou váhu apod. Tak vytahuju pro kontrolu tu naší. A mlčím.
Ségra: "Tak kolik?"
Ticho.
Ségra: "Ségra?"
Zlověstné mlčení.
Ségra: "Hááááhááá, takže ta váha v práci nekecala. Chachá, chachá. Moje kámoška shazuje týdně 1-2kg a ty je přibíráš, hehehehe."
hehehehehehfurtsetakrávasmějehehehe...
Nemůžu zapřít fakt, že naše domácí váha byla trochu přátelštější, ale těch 51kg tam fakt bylo. A víte, co je na tom nejhorší? Že mi ty brambůrky, co jsem si dneska koupila - ty mastný, pravý hospodský,nefalšovaný - už mi nebudou tolik chutnat...
Dnes v práci....Říkám, že se jdu dnes projít kolem přehrady...
Kolega: "Hele, víš, že bys neměla chodit na přehradu? Aby tě aktivisti z Greenpeace nehodili zpátky do vody."
Já: "Jseš blbej... A víš, že v přehradě velryby nežijou?"
Kolega: "No ale hroši jsou sladkovodní tvorové..."
....
Já: "Jééé, mě přišly konečně ty knížky od Šusty."
Po chvíli kolega: "Hele koukej, příště si kup tuhle knížku!"
Debil....
Babička: "Tobě není vedro?"
Já (moc jí nechápu, mě je totiž zima pořád): "Ne..... Proč?"
Babička: "Že tady je docela teplo."
Já: "No... a? Zas takový vedro tady teda není."
Babička: "No já jen že jseš tak hrozně nabalena..."
Já: "Vždyť já mám jen mikinu a pod tím tilko...To nejsem tak nabalena, to jsem tak tlustá!"
Babička: "Aha... To jsem nevěděla, že až takhle..."
Kolik mozkových buněk mi včera asi umřelo?
Babi: "Kdyby sis na tý diskotéce aspoň někoho našla!"
Já. "A koho asi? To je diskotéka, kam jsme chodili, když nám bylo mezi 15-18 lety. V mým věku tam včera byli akorát dva lidi, z toho dva byli DJové a dva vyhazovači...."
Ségra nakreslila obrázek...
Já: "Kdo je to Foxy?"
Ségra: "To je moje kámoška Ali, ta na tom stromě."
Já: "A kdo je na tom lehátku?"
Ségra: "To je její ségra."
Já: "A kdo se to tam topí mezi těma žralokama?"
Ségra: "No to jseš ty.... A ještě se netopis..."
Hmmm........hmmm..hmmmm.....
Ten pocit, když si tak jezdíte a víte, že až skončíte, tak vás budou muset sundávat hasiči.....
Duben
Jsem se měla narodit jako chlap. Taky vjedu do každý díry, kterou potkám......"
Ségra jela s mikro-ségrou na výlet do Jablonce.
Velká ségra: "Dame si zmrzlinuuuu!"
Malá ségra: "Jooooo!"
Velká ségra: "A pak si dáme k večeři pizzu!"
Malá ségra: "Joooo!"
Velká ségra: "Pořádně se nadlábnem!"
Malá ségra: "Jooo, a budeme tlustý jako Janina!"
To vaření mi asi není souzený...
...vařím guláš...
Já: "Tady něco vrčí...."
Nic. Nikdo se neozývá...
Já: "Tady ale fakt něco vrní..."
Ségra: "A není to karma?"
Já: "Ne... To je jak kdyby tady někde u sporáku..."
Ségra hledá příčinu se mnou.
Ségra: "No protože ňákej inteligent zapnul omylem troubu!"
Já: "Sakra!"
A polil mě studený pot. V troubě obvykle míváme plastové krabičky a v nich buchtu nebo tak. Bála jsem se troubu otevřít, tak to ségra vzala za mě a naštěstí všechno přežilo. Po tom osmahnutým dřevěným prkýnku by mě už vařit nenechali, kdybych zas něco podpálila....
Chcete vědět co jsem dělala dnes odpoledne?
Měla jsem domluvenou schůzku s jedním pohledným, vzdělaným, zajištěným, mladým mužem. Je pravda, že jsme toho moc nenamluvili, ale už jsme se viděli dvakrát, tak jakýpak copak. Třetí schůzka už prostě nemůže bejt tak nevinná. Trošku jsem se bála, jestli to nebude bolet, protože to, co na mě vytáhnul... to nechceš prostě. Naštěstí byl i zkušený a bylo to docela fajn. I když chvilkama jsem u toho skoro usla, ale to neva. Jen teda jednu výtku mám, a to když mě nutil mít HODINU v kuse otevřenou pusu, aby mi tam moh strkat to svoje nádobíčko. Když bylo po všem, tak mě tak bolely panty, že mi chvilku trvalo, než se mi sanice vrátila kam měla. V hubě jak v polepšovně, tak jsem to musela vypláchnout. Ale rozhodně to nebylo tak zlý, jak jsem myslela. Dokonce mě pozval na další schůzku! Už se na to moc těším!
Aneb i takhle, dámy a pánové, může vypadat návštěva u zubaře! Jen je třeba změnit úhel pohledu :)
Vyhlašuji výběrové řízení na zítřejší 1.květen na olizování pod třešní. Výsledky výběrového řízení oznámím zítra odpoledne a přednost mají majitelé vozu BMW. Pokud se nikdo nepřihlásí, tak veřejně prohlašuji, že je tato tradice nevhodná a já vůbec nejsem pověrčivá.
Květen
Tak abych pravdu řekla, výběrové řízení vyhlášené včera nebylo moc úspěšné. Všichni jsou buď ženati, zadaní, gayové nebo mají nevyhovující vůz (někteří nemají dokonce žádný). Na prvního máje si tedy pod rozkvetlou třešní můžu leda tak políbit pr.....
Dneska se ségrou...
Já: "Zejtra máš odpolední v práci, viď? Takže budeš spát, až ti budu ráno rabovat skříň?"
Ségra: "A co bys tam jako chtěla rabovat? Dyť už se do ničeho nevejdeš..."
.....
O půl hodiny předtím jsme si povídali u babičky, o běhání, sportu, o mě....
Já: "Hele, ale tak mě stačí shodit 5 kg."
Ségra: "Už jen 5 kg? Nechtěla si víc?"
Já: "No, 5 stačí, když budu mít vysportováno, tak to bude v pohodě. Zas nemusím bejt jak vyžle. A v práci mi říkali, že teď vypadám tak jako žensky..."
Ségra: "No jooo, to v tričku vypadáš, ale když se svlíkneš, tak jako...."
Já: "Hmm, tak to ti dík, tak to se příštích 30 let nemůžu před chlapem svlíknout, to je fakt super."
Ségra: "Furt jsi na tom líp než já... Já když jsem měla 65 kg, tak to bylo jak šukat želé.... Jeden šťouch a klepalo se to ještě tejden..."
To jsem zas dneska byla za trapáka... Vyrazily jsme s kámoškou na westernovej den. Tak jsem vzala svoji kostkovanou košili, klobouk na hlavu, na nohy westernový boty s ostruhama, abych cinkala na každým kroku jako kráva se zvonečkem na krku, no a samozřejmě moje nejoblíbenější upnutý džíny, který jsem sice už před půl rokem vyřadila hned z několika důvodů na hromádku "nosit jen ke koním", ale jsou tak pohodlný, že sem tam nějaká ta dírka od kočky a fakt, že se už trochu sypou, mě ani tak neodradí vzít je občas i do společnosti. Westernovej den super, stála jsem za lavičkou, kde seděli známí a abych trochu ulevila nohám a měla větší pohodlí, tak jsem se čas od času opřela o lavičku rukama a vystrčila zadek na procházející. A ne, že bych ho vystrčila jen tak lehce, ale prostě fakt pořádně styl VYČPUL, protože přece můj zadek ještě docela ujde, no tak ať se kouknou, že jo! Když už bylo po všem a vraceli jsme se k autu, tak mi kámoška říká: "Jéé, hele... ty máš díru na zadku." A do pr.... Vytvořila se nová díra, o který jsem nevěděla.... Pak jsem si vzpomněla na to, jak jsem tam čpulila tu moji obrovskou prdel a došlo mi, že tím ta díra musela nabýt na objemu a prostě VŠICHNI tak museli vidět, že mám na sobě rudý spodky a že chodím jak idiotka s dírou na zadku. Jediný, co mě utěšuje je fakt, že jsem měla červený tílko a červenou košili. Takže jsem aspoň ladila, když už nic...
Aktuálně: Až teď jsem měla odvahu svlíknout kalhoty a podívat se na to. Je to díra jak do prdele. Bohužel doslova.
Červen
Včera u nás jedla mikro-sister a dávala si těstoviny.
Po chvíli říká: „Já už nechci.“
Říkám: „Koukej to dojíst. Nebo to budu muset dojídat já a podívej se, jak vypadám.“
Tak se koukla na mě…na talíř..zpátky na mě… sklopila oči k zemi a lítostivým hlasem, div nebrečela, povídá: „Já ale nechci bejt tlustá…….“
Takže super, dotáhla jsem to tak daleko, že to dítě ze mě má skoro noční můry, protože co kdyby náhodou bylo tlustý jako já…..
To jsem zas dneska byla za trapáka... Vyrazily jsme s kámoškou na.."
To jsem zas dneska byla za trapáka... Vyrazily jsme s kámoškou na.."
To jsem zas dneska byla za trapáka... Vyrazily jsme s kámoškou na.."
To jsem zas dneska byla za trapáka... Vyrazily jsme s kámoškou na
