2012
Leden
Já před odchodem do koupelny: "Ach jo, jsem tlustá.." Ségra: "Jseš,no.." Já: "Fuj"... Jdu zhrzená do ložnice. Ségra: "A máš celulitidu!" "Cožeee??" (letím k zrcadlu prozkoumat se) "Nemáám.." "Jojo, máš, natáhni tu nohu" :DD "Fuuuj, mám celulitidu! A větší zadek.. že jo, že mi narost?" Ségra: "No, to taky,no.." :D Já: "A je hezčí?" "Já nevím.." "Hmm.. a mám aspoň větší prsa?" "Nee, to teda nemáš.." "Jojo, maličko.." "No možná tak z nulovýho nic tam máš malý nic.." Ach joo... miluju ty naše rozhovory se sestrou :D A jak umí hezky lichotit! :DDDD
Povedená rodinka..aneb sestře roste konkurence: Jdu na váhu, vidím cifru - odfrknu si, znechuceně jdu pryč :D Táta: "Co je? Kolik máš?" Já: "47!! Moje normální váha je 42.." .."No joo, holka, stáárneš a ženštíš, co se divíš..".."A to jako ženštim tím, že mi roste břicho jako balon a taky zadek a nic jinýho?".."To se ti jen zdáá.." (odcházím a vzápetí mi to dojde, tak vbíhám zpátky do obýváku) "To chceš jako říct, že tloustnu všude? Že mám jako tlustý nohy?" :D "Noo, jseš taková macatější.." :D (uraženě odcházím) Táta si přisadí: "A na zadku se ti začínaj dělat dolíčky." :DD A to si říká můj otec! :/
Únor
Úryvky z dopisů od sestřičky.. ach ta sesterská láska :D Evidentně v té době byla na drogách, že tohle všechno napsala :D "Milé sluníčko, zlatíčko.. " (ach..:))) "Ale nejvíc se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím a až se vrátíš domů. Moc mi tu chybíš." (jaj.. :D ) "Doufám, že ti doktoři moc neubližujou, protože jinak ať si mě nepřejou, jim pěkně nabančím." (chtěla mě bránit!) "Viděla jsem u sebe v pokoji maličkýho pavouka, ale nechala jsem ho žít, nemůžu pavouky zabíjet bez tebe, počkám až se vrátíš." (Nemůže beze mě dělat běžné úkony :)) "Posílám pusu a ne jenom jednu." "Pá broučku, buď statečná.."
Březen
Je fajn, že napíšu většinu písemek z matiky za jedna.. Že když se snažím, vypočítám rovnice a nerovnice, komplexní čísla, že zvládám různý funkce, že i tu posloupnost jsem se naučila.. Ale že budu mít celej příklad blbě, jen kvůli tomu, že neumim vydělit 6/3 !! (dvakrát!!), to by mě fakt nenapadlo.. Takže odteď 6/3 rovná se 3, prosíím…
Dnešek začíná fakt skvěle. V 10hod - řehtá mi budík. Zvyklá ze všedních dnů, kdy se chodí do školy, budík zaklapnu a spím dál. Ten zrádce mobil, co většinou jistí to, že se aspoň proberu, se vyblil. V půl 12 mi vlítne do pokoje táta: "Ty nejdeš do práce?"...Já: "Do prdele.." Lítám tu jak střevo, oblíknout, učesat, zapnu telefon.. Asi milion nepřijatejch hovorů od ségry, že je oběd - první myšlenka, která mě napadá: panebože, nestihnu se najíst! :( Další nepřijatý hovor od šéfový, pak sms: Do práce nechoď, je ošklivo.... Takže nejenom, že zvládnu zaspat do práce, kam jdu na 12h, ale ještě plaším zbytečně!
Duben
Ačkoliv moje prsa nejsou moc vidět a málokdo je postřehne, ON o nich ví a vždycky si je najde... :D ON = můj kůň úchyl..:D
Tak si tam muchlám tu čůzu kotěcí, co se furt vtírá, že chce drbat... Ve chvíli, kdy jsem si začala říkat, že ta kočka mě začíná mít fakt ráda, mi pleskla packou o čelo.. Bylo to něco ve stylu "Dej mi pět" do čela... Naštěstí ta mrcha nestihla vytáhnout drápy jako to většinou dělává... Jsem si jistá že to honění po bytě vyčerpalo daleko víc mě než jí... ach jo...
Jak skvělé sdílet s babičkou jeden dům...:)) Přijdu domů, hladová jak vlk po týdenním půstu. Jdu tam - babička má přeci buchtu... na stole leží něco pod alobalem..."Jééé, babíí, ty máš chlebíčky, můžu si vzít?" Chudák, než stačí odpovědět, už mám půlku chlebíčku v sobě. Završím to dvěma kouskama buchty upečené special pro vnoučata bez rozinek, a na závěr jako třešničku sbalím malýho velikonočního zajíčka. Už chápu smysl toho, když ségra říká: "Už jdeš zase vyžrat babičku?"
Bylo od táty hezký, že mě nechal řídit svoje auto, svýho opečovávanýho miláčka. Bylo fajn, že cestou z Huntířova jel pomalu, abych se mu neztratila, když jsem za ním jela s Fabčou. Ale ani trošku od něj nebylo hezký, když mi za Skuhrovem ujel, a já, s plynem na podlaze, túrovala motor do vysokejch otáček jen proto, abych rozrážela splodiny z jeho vejfuku, protože veškerý snahy o to, abych rozjela tu línou hromadu plechu, byly zbytečný... Takže tati, až budu vlastnit Mustanga, věř mi, nakopu ti zadek :)))))))
Květen
Pánovi spadla dvoukoruna daleko pod stůl... Jako slušná brigádnice starající se o svoje zákazníky mu pod ten stůl teda vlezu, prachy předám. A co je mi odměnou? "Slečno, vy už jste taky starší, že?".. Zamyslím se, je mi 20.. "Hmm, trošku, no.." A pán: "A kolik? 25?" No néééééééé...:DD to vypadám tak staře? :DDD
Nevíte někdo o nějakých erupcích na Slunci, zvláštním postavení planet, jedovatejch plynech ve vzduchu nebo tak něco?? Ségra mi totiž udělala šopskej salát a ještě mi ho přinesla až k pc i s vidličkou, takže něco musí bejt 100% špatně...
Noční bojovka.. Není nic lepšího, než si kouknout pod nohy a vidět, jak si to tam cupitá pavouk (takový menší provedení tarantule). Nastává hysterickej jekot na sestru, že potřebuju botu, nejlíp připevněnou na násadě od vysavače, neboť při představě, že ho budu mlátit botou s rukou 10 cm od chlupatýho tělíčka, mě polévá pot.. Bojovná sestra s bojovnou náladou někoho praštit po hlavě, přiběhla a dala mu dělo.. Přichází druhá fáze, která už zůstává na mě - zjistit, zda je pavouk opravdu po smrti (cca 5minut), a třetí fáze - odklidit mrtvolku pavouka (nejlépe do popelnice, cca 15 minut provázených střídavě jekotem, klepavkou, utíráním potu z čela a několika leknutí, kdy pohnu pavoukem a v hlavě se mi odvíjí film s názvem "Z mrtvých vstání", kterak pavouk oživne a peláší pryč)... Nicméně pavouk má stylovou zlatou rakvičku Red & White...
Příspěvek od ségry: !Tož Mipule.. Když máš tedy dnes ten svátek, tak jsem se rozhodla pro tebe udělat aspoň jednou něco hezkýho a zapátrala jsem po tý tvý ztracený fotce z mládí.. :D Dalo to práci, ale nakonec jsem ji našla.. :D Takže všechno nejlepší k svátku a doufám, že můj dárek pořádně oceníš.. :D
Červen
Perlička z hasičské soutěže: Si tak stojím u zábran, nabalená jako cibule v zimní bundě, s malou holčinou, co má tak 4 roky a koukáme spolu na útok. Načež se ke mě malá Markétka otočí a říká: "Janino, kde máš prsa?".. Celkem zaskočená popravdě odpovídám: "Nemám..." :/:/ Malá nezahalí, a položí mi svou packu na prso (kupodivu se trefila i na správný místo) a zas říká: "Ty je máš jako Magda.Měla bys nosit vycpávky!" Tak jsem jí šla vrátit její mámě..
Dnešní den ve znamení "poprvé". Poprvé jsem řídila na dálnici (panebože, já jedu po dálnici!... jo, byla jsem z toho trošku vyplesklá :)). Poprvé jsem dojela k Nise sama (holka šikovná :DD ). Poprvé jsem použila připojovací pruh - a nee, nemám je ráda! Poprvé jsem si koupila boty na podpatku! Ve 20ti letech se tomu může říkat buď úspěch a nebo stárnoucí demence, že mě napadaj takový hovadiny..:))) Mimochodem... Nikdy bych neřekla, jak moc moc rychle utíká hodina ve zkoušecí kabince (a nedá se říct, že by stejně rychle utíkala člověku, který vám za dveřma simuluje věšák, a místo aby vás poslal do háje, trpělivě nosí a odnáší věci, přičemž cestou hledá o číslo menší oblečení a v hlavě mu šrotuje, proč kruci nenakujupem v dětským) No a konečný dojem - já mám radost a moje peněženka pláče..
Nikdy jsem o naší kočce neměla moc valný mínění, že je normální.. Ale po tom, co se dnes ráno v 5:44 nějakým záhadným způsobem zamotala do záclony tak, že ji strhla i s tyčí z garnyže, přičemž se drápama na předních packách do ní zahákla a ještě si za letu stihla kus záclony omotat kolem krku jako správnej sebevražednej atentátník, mám pocit, že ztratila i tu špetku rozumu co měla.. Aspoň, že usoudila, že pokud se nechce uškrtit, tak musí počkat, až vstanu a vymotám ji. Lepší budíček jsem si nemohla přát...
I já zvládám víc věcí najednou než můj PC, který nestíhá sledovat Eurosport a zároveň hrát Kris-kros. Po 10ti minutách marného přemlouvání jsem ho se slovy: "Chcípni si" nemilosrdně odpojila z proudu a šla bouchat hlavou do zdi...
Červenec
Jedu si tak autem a najednou: "Psssssss..." Leknu se, zpozorním, a přemejšlim, jestli se mi náhodou nevyfukuje kolo, nebo jestli náhodou kolo nechce opustit zbytek vozu. No nic... Vjedu na hlavní a najednou: Smrad! Začínám pomalu ale jistě hysterčit, v hlavě obraz toho, že se v autě něco pálí a co nevidět vyletím spolu s Fabií do povětří. Nastává panika. Čumim okolo po lidech, jestli na mě třeba divně nekoukaj, a taky do zrcátek, jestli neuvidím dým nebo tak něco. Nakonec volám tátovi, smrad v autě ustává, hodnotím, jestli nejsem jenom cvok. Táta přijel, auto prý ok, tak ať teda jedu dál. Když nasedám do auta, už uklidněná, tak mě tak napadlo: "Tati, a nesmrdí to náhodou ta barva, co dávaj na silnici??" Jo, a co že bylo to syčení? Noo, to jsem jen měla otevřený okýnko a někdo u baráku pustil wapku...
Já miluju tankování! "Tati, mám koupit benzin?" "Jo, kolik máš?" "Litr, dva.." "Peněz!!" "Dyť říkám, tisícovku nebo dvě.." Mezitím si v hlavě odříkávám modlitbičku: Natural 95, Natural 95,... Táta: "Vem za tisícovku. A naftu,vole!"..Natur...Jo aha.. "Jasněěěě..."(vysloveno stylem, nejsem blbáá, vím asi, ne?) :) Dojedu na benzinu a marně se snažim sundat to odklápěcí víčko do nádrže.. O pomoc požádám přísedícího pána (auto za mnou to vzdává a jede k vedlejšímu stojanu). "Páčka vedle řidiče, je tam?" ptá se. "Eee, neníí...??" Obejde auto, cvakne, a je to.. Připadám si blonďatě... velmi blonďatě. Další auto, co přijede za mnou, když mám natankováno za 500, to při natankování na 950Kč vzdává a jede k vedlejšímu stojanu, mě odumírají ruce.. Střih.. Jsem doma, vyprávím to, a pohled, že jsem úplně blbá, že mi to ukazoval (před půl rokem, podotýkám! Moje dlouhodobá paměť není nic moc a jako můj otec by to po 20ti letech mohl vědět..), se snažím moc nevnímat.. "Kolik ti mám dávat?" Říkám: "1001Kč.." "Jsem říkal za tisícovku! Tu korunu si zaplatíš." :DDD No... možná jsem blondýna... ale aspoň jsem se mohla sama sobě smát celou cestu, když už nic :D
Jestli mi chceš jednu vrazit, tak dej "To se mi líbí"..dej si tohle do svýho statusu a sleduj, kdo všechno ti chce zmalovat ksicht. :D
Srpen
Tak moc se starám o své zákazníky, že se kvůli nim málem přizabiju. Ve snaze umíchat vanilku v rekordním čase mastim s pytlem vanilky tak rychle, že přehlídnu schody, nějakým záhadným způsobem se na ně ani netrefim, o něco (ani nevím o co) si ukopnu všechny prsty (ještě záhadnější je, že to odsral nejvíc malíček, pak palec, a nehet na prostředníčku?) a hodim tam k zemi s vanilkou takovýho tygra, že i profesionální sebedestruktéři by mi mohli pěkně závidět...
Závěr dnešního dne.. Malíček (nakopnutej, naražanej, zlomenej,...???) pořád bolí.. Mám spálenou ruku od lonžky.. Nějak jsem si blbě pohnula loktem a bolííí - ale mám tušení, jak k tomu došlo.. O historii modřiny na koleni už bohužel nevím nic, dostala se tam nějakým nevysvětlitelným způsobem.. Jinak si ovšem nemyslim, že bych byla moc sebedestruktivní, jen mám prostě smůlu.. :D
Pokec s malou tříletou Neluš. "Neli, a co budeš mít, brášku nebo sestřičku?" .. "Holčičku..".. Načež se na mě podívá, šáhne mi na břicho (podotýkám, že jsem nebyla po jídle, takže vyjímečně bylo břicho fakt plochý..) a ptá se: "A ty budeš mít co? Brášku nebo holčičku?" Tak sakra doufám, že má jen bujnou fantazii a nahmatala jen můj špíček a že není nějakým prorokem :D:D
Září
Tak nemám jen dementní kamarádky, ale už i dementní sestru! (né, že by nebyla už dřív, ale tímhle se posunuje na další level).. Není totiž nic lepšího než si jít na záchod, v klidu si rozsvítit, otočit se a spatřit již řehtající se sestru s mobilem v ruce asi tak 10cm od sebe... Z těhle šoků budu brzo mít újmu na zdraví :D Fakt sranda děsit sestru s plným močákem na záchodě.. :D Budiž mi útěchou trest, že si ta trubka omylem smazala video, kde je všechno natočený, na druhou stranu mě mrzí, že neuslyšíte její smích ála Hejkal.. :D
Jídlo (oběd?): Doba uvaření: 11:00 babičkou... Předpokládaná doba snědení: cca 19:00 po mém příjezdu z práce... Reálná doba zbouchání oběda: 3:47... :D Jsem fakt prase... :D
Si říkám, že ta moucha nějak divně bzučí.. No bodejť by ne, když při zaostření zjistím, že tam jsou dvě a souložej :)) Fuj.. asi mám miliardu malých mušátek na obrazovce... :D
Říjen
Sometimes... I hate my sister! Je fajn, že jde se mnou do krámu.. Je fajn, že mě tam v klidu nechá nakoupit si zásoby chipsů a čokolády do postele... a to všechno nejspíš JEN proto, aby mi po příchodu domů s jasnou škodolibostí v hlase řekla, že mi vyrostl zadek a jsem "taková nějaká tučnější"... Opravdu moc děkuju ségra, ty umíš člověka potěšit... :D
Těstoviny ála podlaha... Jak na to? Při otvírání sáčku s těstovinami nožem dáme do řezu patřičný ráz tak, aby se půlka pytlíku vysypala po lince a podlaze. Poté, co sesbíráme zbytky po zemi, nakrájíme uzenku. Při krájení se snažíme být opatrní, ale ne moc, aby se nám pár kousků přeci jen zakutálelo pod nohy. Při rozklepávání vajíčka do hrníčku rozklepeme první jako profíci. To druhé rozklepnem způsobem, jež nám sice není tak úplně znám, ale ve finálním výsledku se nám usadí půlka vajíčka na mikině a druhá půlka stéká z linky na podlahu. Po tepelné úpravě všech surovin podáváme. Aneb že já se na to vaření dneska radši nevys*ala ! :D :D :D
Listopad
Když jsem ráno nechala na stole ležet 4 sušenky z balení a nezamkla si při odchodu pokoj, čekala jsem, že mi pes ty sušenky sežere.. Ale že se se mnou poctivě rozdělí a dvě mi na tom stole nechá.. Tak to by mě vážně nenapadlo :D Like a Boss, Mates! :D
Včera s kámošem. Já: "Je mi nějak blbě, tak už jdu asi dom.." "Áááá, nevolnost? Proto ráno chodíš tak pozdě do školy, ranní nevolnost... Tak pozdravuj dědu!" :D Dnes: Naláduju se kyselejma okurkama, chci to završit šlehačkou (šlehačka došla :(, načež si stěžuju, že se najím a mám pořád hlad. A na to je mi odpovězeno, že to se prej v těhotenství stává.. :D :D Fakt už mě nebaví, jak maj ze mě všichni prdel.. ze mě.. takový jeptišky! :D
Vím, že nejsem perfektní, ale mám k tomu tak blízko, až mě to děsí... :D
3x denně hledám mobil v posteli :D 3x denně mě ségra prozvání, abych ho ve spleti dek našla.. :D S tím se dá žít.. Ale že si mobil zavřu do skříně.. tak to by mě teda vážně nenapadlo :D :D
Prosinec
1. zimní bojovka: Jedu si takhle do Brodu na polikliniku, poprvé za život, když mi prdel auta ujíždí neznámo kam, si říkám: Miluju zimu!, protože tohle mě prostě baví :D Na místě si vesele parkuju popředu mezi dvě auta - místa na tři prdele, v pohooo, zacouvám a srovnám to.. Z nějakého neznámého důvodu mi ale auto necouvlo, ale cuklo dopředu... A sakra.. Rozhodně už tu nemám místa na tři prdele, od octule přede mnou mě dělí cca 30 cm, a to já, KRÁVA, stojím ještě z kopce! :D Nechám to bejt, třeba octule mezitím odjede. Neodjela. Neodjela ani po půl hodině, co jsem zoufale stepovala před poliklinikou rozhodnutá vrhnout se na prvního chlapa co půjde kolem a bude vypadat alespoň trošku schopně. V tu chvíli by mi stačilo, kdyby měl řidičák aspoň na angličáka.. Bohužel pro mě každej chlap vypadal jako úchyl a nebezpečnej deviant a zbytek byly ženský. Smutně se po telefonu loučím s rodinou se slovy: Odtud se nikdy nedostanu, uvízla jsem tu na věky věků... Nicméně vidina oběda, kterej na mě doma čeká, mě postrčila k tomu, abych sedla za volant a zkusila štěstí. Buď odjedu, nebo naprcám octuli přede mnou.. Nenaprcala!! :))) Trvalo mi sice asi deset minut vychytat záběr spojky a dalších 10 jsem pouštěla brzdu, jestli teda spojka drží nebo nedrží.. ale UF! odjela jsem.. :D Jo, abych nezapomněla na tu nejvtipnější část: Při celým tom procesu couvání jsem pravou ruku křečovitě svírala palubku.. :D Asi s pocitem, že to auto silou vůle a mojí svalnatou paží ze vnitřku auta zastavím, kdyby se náhodou rozhodlo dát si francouzák s octávkou... :D
Všem přeji štastné a veselé Vánoce.. Zvlášť pánům, pro které mám tip na skvělý dárek, není nad to udělat radost taky někdy sami sobě, rozhodně stojí za vyzkoušení :)))
Tak už vím co nakoupit příští rok celé rodině k vánocům :D Já dostala vibrouše a všichni jsou z něj unešený a pořád mi ho ošmatlávaj, tak myslím, že příští rok z něj budou mít upřímnou radost :D
